Asi jste již někdy slyšeli, když se o někom řekne, že je analfabet. Většinou to znamená, že danému oboru vůbec nerozumí. Původní význam tohoto slova je však poněkud jiný. Ve skutečnosti označuje lidi, kteří neumí číst a psát. Těch je samozřejmě v dnešní společnosti minimum, avšak ještě před dvěma sty lety byli naprosto běžní.
Vše změnila až povinná školní docházka, a je celkem jasné, proč byla zavedena. Schopnost číst a psát je totiž mnohem důležitější, než si většina z nás uvědomuje. Dnes ji bereme za samozřejmost, avšak když se zamyslíme, uvědomíme si, jaké výhody nám přináší.
V první řadě je to uchovávání znalostí v neporušené formě. Už se nemusíme spoléhat jen na to, co uslyšíme od ostatních, můžeme si přečíst, co napsal přímo původní autor. To je důležité i u příběhů, neboť v ústním podání se velmi často mění. To je ostatně také důvod, proč například Jaromír Erben či Božena Němcová chodili po vesnicích a místní příběhy zaznamenávali.
Ovšem jsou zde i jiné výhody, například v obchodě. Tam máme u každého výrobku napsanou cenu. Nemusíme se tedy vždy ptát prodavače, kolik která věc stojí, a bát se, zda nám nenaúčtuje víc, než by měl. To značně omezuje možnosti podvodů, což je pro běžného člověka rozhodně plus.
Je tu ale i další důvod, proč proti analfabetismu bojovat. Čtení a psaní jsou totiž jedním ze základů kritického myšlení. Umožňují nám totiž ověřovat více zdrojů a určovat, který z nich je pravděpodobnější než druhý.
Proto bychom se měli i nadále snažit, aby všichni občané nejen naší země uměli číst a psát. Koneckonců, dnes je to nevyslovená nutnost, pokud chcete získat jakoukoliv práci – musíte přečíst a podepsat pracovní smlouvu a jiné dokumenty, dále často obdržíte písemné instrukce. Znalost čtení a psaní je proto nutností.
Chtějme, aby tomu tak bylo i nadále. Rozhodně to totiž prospěje nejen nám, ale i těm, kteří přijdou po nás.