Jednoduchá definice je, že je to věda o tom, jak lidé vnímají, cítí a přemýšlí o svém světě, jak na sebe vzájemně působí. Vychází z předpokladu, že lidské chování je funkcí jak osoby, tak situace a zdůrazňují sílu situačních vlivů a význam jedincovy interpretace situace determinaci chování.
Konkrétně zkoumá způsoby, jakými jedinec reaguje na společenské podmínky. Dále zkoumá skupiny, kultury a prostředí
Socializace-získávání dovedností a návyků a postojů. Děti si osvojují a
poznávají kulturní normy a hodnost.
– Tento proces je nejintenzivnější v prvních rocích života dítěte (nejen)
· Probíhá během celého života (ale ne tak intenzivně)
· Porozumění kultuře dané společnosti, přejímání prvků této kultur, soubor hodnot a norem
dané společnosti.
· Osvojuje si jazyk, určité názory, postoje, přesvědčení, identity
CÍL: Zařadit člověka do společnosti tak, aby byl schopen vycházet s druhými lidmi, aby mohl
existovat ve společnosti
Primární skupina: nejbližší skupina
svým jednáním vštěpuje dítěti kulturní vzorce a hodnoty
dítě si osvojí formy chování (obecně praktikovaný způsob
jednání založený na principech a normách)
struktura-Síť vztahů jedince, pozic a rolí a uspořádání vztahů ve společnosti
pozice (status)- hodnota postavení, které člověk zaujímá v nějakém sociálním útvaru.
Svázáno s výkonem určité role.
učí se hrát společenské role (soubor očekávaných chování člověka, odráží jeho postavení ve společnosti, je tím, co se od člověka v daném postavení očekává)
Dále pod tento vědní obor patří pozitivní psychologie. Pod t patří naděje, která je definována jako emoční postoj charakteristický očekáváním něčeho příznivého. Můžeme sem zařadit i lásku, což je velice mnohotvárný jev. Lásku dělíme na vášnivou a věrnou a rozdělujeme pojem láska a náklonost.
Dalším důležitým pojmem je duševní pohoda. Ta se projevuje jak v psychice, tak ve fyzickém stavu a dochází ke kognitivnímu a emocionálnímu vyhodnocení vlastního života.